úterý 30. července 2013

Aneb jak se stal člověk pracující i ze mě…

Já jsem na začátku prázdnin nebrečela, že nemám žádnou brigádu. Naopak - těšila jsem se, jak si pěkně odpočinu, doma si uspořádám věci, stejně už jsem se na to dlouho chystala. Navíc jsem měla téměř jistou brigádu u taťky v práci, troška protekce ještě nikoho nezabila, že?
Jenže…
Udeřil poslední týden školy a po mně už byla sháňka na brigádu, prý prodávat nábytek. Nic těžkýho. Jenže…
To, že si budu muset pamatovat, jak se jmenuje kterej odstín látky nebo dřeva (což je ještě “lepší”), kterej si zákazník vymyslí, mi samozřejmě nikdo neřek. Náš zákazník - náš pán, ale u případů, kdy má dotyčná nebo dotyčný až moc bujnou fantazii už preventivně říkám, nemáme, nevedem, konec, nashle. Někdy mě lidi až udivujou, přece jenom, žijeme v né moc velkém městě a jsme malý krámek, na skladě máme 2 pohovky, 2 postele a pár skříní, ale pán si přijde pro těsnění, který se už minimálně 20 let nevyrábí, ale pán má přece doma skříň v perfektním stavu (osobně si myslím, že z Tuzexu), tak přece musíme mít do tý jeho fajnový skříně nějaký těsnění. Upřímně moc jsem ani nepochopila, co přesně chtěl.
No a tak se každý den, když vstávám, těším na to, co si naši zákazníci zase vymyslí.


Dobře, abych nebyla zlá jenom na zákazníky, nedavno nám do prodejny vběhla čivava, když jsem si jí všimla, chtěla jsem si jí jít pohladit, tak jsem se zvedla a ona? Kouká na mě vrtí ocasem a pod ní? Hovno, pardon za ten výraz, ale takouhle velikost jsem u tak malýho psa ještě neviděla... A kdo myslíte, že to musel uklidit. Jistě, já! Až tu čivavu příště uvidim, tak jí asi načutnu.
To jsou ty radostnější chvilky, kdy se něco děje, ovšem většinu času jenom sedim, koukam do monitoru, nebo do knížky. Nadbytek času, kdy lidi nechodí, poslední dobou vyplňuju seriálem Sex ve městě, hezky díl po dílu, po posledním dílu a nezbytném shlédnutí filmů, se můžete těšit na článek do rubriky Opinions. Průběžný stav: Zatim dobrý.
Naštěstí mě žádný velký kozy nepronásledujou, tím pádem se nerušeně prokousávám pracovní dobou.
- Adéla

pondělí 29. července 2013

Votočíš?

Myslím si, že na náš blog toto téma určitě patří, vzhledem k tomu, že Vám chceme zprostředkovat, co všechno v těch našich skříních (kromě pár kostlivců) je. A co se týče oblečení, kde by to mohlo být lépe vidět než tady a na VotočVohoz. Obě profil na tomto dnes už velmi slavném bazaru máme - Adéla a Daniela.
VotočVohoz nám takhle ze začátku trochu pomáhá i se sledovaností našeho blogu skrz Fórum. Tam se můžete dozvědět dost zajímavý věci, třeba jak potrestat partnera, pak nějaké ty věci, kam až jsou někteří schopni dojít v sexu apod... To by občas jeden zvracel...
Můžete se tam ale dočíst i celkem užitečný věci, jako třeba jak nakupovat přes Ebay nebo nějakou inspiraci ať už v tom sexu, nebo třeba, jak a s čím kombinovat košili.
Ale vraťme se k hlavnímu důvodu, proč se tu bavíme o VotočVohoz. Máme odtud fajn věci. Někdy nám sice trvalo déle než jsme je z uživatelek vymohly, ale i tak z nich máme radost.

Votáčíte nebo píšete také nějaké chuťárny do fóra?

neděle 28. července 2013

Maďarsko 2013 aneb vedro, kam se podíváš!


A: Aby bylo poznat, že jsme správná delegace z Čech, byly nám přiděleny štítky s nápisem vendég = host. Myslím, že i bez nich by nás každý poznal, do zdejšího prostředí jsme jaksi nezapadaly... Tady jsme po prohlídce kostela ve městě Kisbér.
D: Jen tak pro upřesnění - jely jsme do partnerského města prezentovat tu naší prdel na jihu Čech. Jako taneční skupinu nás občas takhle někam zadarmo vyvezou. Tohle byl ale vskutku zážitek. Maďaři moc netušili, co s náma mají vlastně dělat a kam nás ubytujou.. Nakonec nás i s řidičem auobusu odvezli do vesničky Bakonyszombathely. Naštěstí řidiče pak zase odvezli, a tak jsme měli parádní apartmánek s kuchyní, obývákem, koupelnou a dvěma pokoji jen pro sebe!

sobota 27. července 2013

Láska na první pohled

Představuju Vám svoje nejvíc nejoblíbenější lodičky. Dostala jsem je k vánocům od mýho super ex-přítele, o kterým už tu pár zmínek padlo :) Narozdíl od ex-přítele to byla láska na první pohled a náš vztah je zatim FOREVER i přes křivý podpatek.

pátek 26. července 2013

Balíme a vyrážíme!

Už se tady dlouho neobjevil nějaký článek, takže jsme se rozhodly s tím něco udělat. Nevíme, jak jsou na tom v Maďarsku s WiFi, takže nám nezbývá než článek napsat ještě doma. Tentokrát se vyjádříme obě o tom, jak balíme kufry!
Jak se mi stává naprosto běžně, balím na poslední chvíli. Taky se mi běžně stává, že jediná já vezu nějaký alkohol! A to samozřejmě hlavně přes hranice. A to se prej nesmí. Jsem já to ale chuligán! 
Nevadí. Myslíte, že budou stačit dvě flašky tvrdého alkoholu a jedno víno na jeden celý den, který tam strávíme? Taky by mě zajímalo, jestli mi budou stačit čtvery boty? Vlastně by mi stačily dvoje, ale těm ostatním by to mohlo být líto, a tak možná vezmu na výlet ještě jedny. Ať se taky podívaj do světa, holky moje. Jinač se zatím do kufru vejdu. Možná to bude tím, že na pouhý víkend mám nepřiměřeně velký kufr... 
A co je nejvíc smutné! Tenhle víkend má nejvíc nejlepší kapela (aspoň pro mě) 5 koncertů! A 2 z toho v blízkosti mého bydliště. A já tam nebudu! To obrečim a celou sobotu budu na mobilu i iPodu poslouchat ZO! Stejně to beze mě v první řadě nebude ono. :(
Nakonec tedy vyrážím s kufrem, kabelkou a ještě taškou s jidlem! Přidala jsem písničku, kterou při balení posluchám a už mi z ní slušně hrabe!

sobota 20. července 2013

Stává se ze mě prací zdeptaný jedinec!

Ráno jsem si říkala, že od deseti do tří se to dá v práci v pohodě vydržet. Je osm a jsem konečně doma. Vážně mě začínají deptat ty kopice neumytého nádobí, hromada brambor a příjemná kolegyně. To nádobí se dá zvládnout, prostě se do toho opřete a myjete jak o život. Na brambory pořídili mechanickou škrabku, po který ovšem musíte všechny brambory "očkovat", což znamená všechny nedostatky oškrábat znova. Ale kolegyně se jen tak zmáknout nedá. Ty její obrovský kozy, co se promenádujou kuchyní, s plnou hubou keců a kýblem rozumu k tomu, mě vytáčí! 
Za celý den mě pobavil jen zákazník, který poslal zpátky pstruha s tím, že smrdí! Tak celá kuchyně včetně šéfa očuchávala pstruha, co že na něm tak smrdí. Nakonec nám ho chtěl zákazník poslat zpátky ještě jednou, až prý se mu udělá blivno z té trochy, co snědl. Než mě ty obrovský kozy vyhnaly z kuchyně, nezapomněly dodat, že by bylo fajn, kdybych po sobě uklízela. Vůbec nevím, po kom jsem uklízela lžíce od tatarky, kterýma se někdo trefoval přes půl kuchyně do kyblíčku s vodou, a pracovní plochu, kterou někdo dokáže bravurně zasrat a ještě si stěžuje, že je všude "mrdníček"!
Doufám, že kolegyně není žádná surfařka a tenhle článek si nenajde, jinak mě ty její velký kozy budou honit po kuchyni do konce života.
Situaci řeším po vzoru amerických filmů. Kýbl zmrzliny Manhattan.



 - Daniela

Jack Daniel's


pátek 19. července 2013

Summertime sadness

Na letošní léto jsem vlastně ani neměla žádné extra plány. Všechno bylo zahaleno mlhou nejasnosti a připadalo mi to hodně vzdálené. A najednou tu bylo léto, horko, sluníčko, prázdniny, náhlá nabídka brigády, plány na dovolenou a všechno se tak krásně vybarvilo, že bylo až těžké uvěřit.






Ovšem, co čeká v následujícím období náš blog? Z našich skříní vytáhneme taneční kostýmy a podíváte se s námi do Maďarska. Dále nás čekají České Hrady, protože tenhle fesťák si zkrátka nesmíme nechat ujít, pak vytáhneme plavky a zajedeme se podívat do Chorvatska. Danča ještě navíc pojede shlédnout krásy jižních Čech z raftu. Mezitím Vás čekají naše looky a rozšíření rubrik Opinions, Cooks a tak dále…

V přírodě

středa 17. července 2013

V MHD není bezpečno!

Protože jsem hrozně pracující člověk, vydělávám nějaké peníze. A protože mi dneska dali volno v práci, jela jsem s kamarádem nakupovat. Milé překvapení bylo, že jsem potkala spolužačku - Zdravím, Ivouši! :)
Takhle akční nákupy jsem ještě neměla. (nebude následovat obrovská sháňka po růžové košili s bílými puntíky, zeleně olemovanými rukávy, s kapucí a černými hroty na zádech)
Po nákupu v posledním obchodu jsme pěšky nestíhali autobus, tak jsme jeli MHD. Výjimečně jsem si koupila lístek. Sedneme si, jedem... Jedem... A najednou letím přes sedačku přede mnou nějakému chlapíkovi na záda a kamarád, co se seděl do uličky, se proletěl dokonce přes půlku trolejbusu a ještě za ním letěly nové boty a dvě obrovské knížky. Začnu nadávat na řidiče, že když nás jednou vyvez, mohl by být ohleduplnější, ale prý jsme nabourali. Do cesty nám vjelo auto, které nám trochu zapomnělo dát přednost, a teď tam tak stálo, vedle řidič, v ruce utrženou SPZ.
No nic, šli jsme tedy pěšky. Jako bolestné jsem si po cestě koupila boty, kterých mám hrozně málo, a overal.

neděle 14. července 2013

Footfest 2013 - srandy kopec


Proč jet jedním velkým autem všichni, když můžeme jet dvěma po 3 lidech? Nakonec jsme se asi pobavili víc - "srážení" cyklistů, první předjíždění, jak jsme se skoro ztratili a nakonec přece dojeli...



Proč 18tiletí nemůžou mít růžovej náramek?!

středa 10. července 2013

Trilogy 50 shades...

Trilogie, která proslula snad po celém světě... Ale jaksi nechápu proč. Jednoduchá dějová linka protkaná sexem. OK, zajímavým sexem. Ale to je asi tak všechno. Nechci ovšem tuhle erotickou ságu jenom kritizovat, přece jenom, na ženy po celém světě působí řekla bych magicky, úspěch zkrátka mají a různé parodie a točící se film jsou toho důkazem.

Text není nijak náročný, vše je srozumitelné, kniha se čte v podstatě sama, jakási čtivost, nebo jak to nazvat Vás prostě žene dál a dál. Autorka si ale nijak nevyhrála se stylem, kterým je kniha napsána, na jednu stranu dobře, ovšem pro náročnějšího čtenáře je to málo.
Jako člověk, který přečetl všechny 3 díly si doufám mohu dovolit říct, že by vůbec neuškodilo, kdyby knihy byly kratší, myslím si, že na jejich kvalitě a slávě by to neubralo, možná naopak by se našlo více čtenářů, protože některé může tloušťka knih skutečně odradit.


pondělí 8. července 2013

Aneb jak se ze mě stal pracující člověk...

Na konci školního roku jsem brečela, že nemám žádnou brigádu, protože třešně jaksi neuzrály. Já se jim nedivim, v takovým počasí co bylo, bych taky nezrála. Pak přišel zoufalý nápad jít na jahody. Po prvním dni jsem zjistila, že to asi nebude to pravý, protože si vydělám sotva na naftu, kterou tam projedu. Ale pocit !jezdit do práce autem! je k nezaplacení. Přesto jsem s touhle prací, která mi přivodila bolest zad a natažené stehenní svalstvo, po dvou dnech skončila.